lidově také medvídek mýval, je středně velký savec obývající původně Severní Ameriku. Člověkem byl však zavlečen i do jiných částí světa, například do Evropy, Japonska nebo na Kavkaz. Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté a smíšené lesy, ale díky jeho přizpůsobivosti dnes zcela běžně obývá i města, kde je často považován za vážného škůdce. Mýval často vyhledává skrýše v podobě nory. Mýval je největším zástupcem čeledi medvídkovití. Velikost 40 – 70 cm a hmotnost 3 – 9 kg. Celý je porostlý hustou, šedou srstí, mezi jeho charakteristické znaky patří výrazná černá obličejová maska a tmavě pruhovaný ocas. V přírodě žije ve skupinách. Po přibližně 70 dnech březosti samice rodí 2 – 5 mláďat, o které pečuje až do konce podzimu. V zajetí se může dožít i více jak 20 let, v přírodě je však pronásledován, díky jeho údajné škodlivosti. Patří mezi všežravce a obvykle je aktivní v noci. Jeho potravu tvoří zhruba ze 40 % bezobratlí, 30 % zaujímá rostlinná složka a zbývajících 30 % obratlovci. U nás v chovu miluje nade vše piškoty a podívaná, kdy si je z ruky bere do tlapek a odchází je umývat do nádoby s vodou, je nezapomenutelná. Jinak ale sní všechno včetně psích granulí, ryb, kuřátek a zbytků masa. Strava by ale měla být vyvážená, aby nestrádal nebo naopak netloustnul. V našich chovech je to bezesporu nejroztomilejší zvířátko.

Chov

Chov mývalů, při dodržení určitých zásad, není příliš složitý. Pro pár zvířat postačuje voliéra o rozměrech 3x2x2 m, s možností oddělení samce. Osvědčily se také volné výběhy hrazené asi 130 cm vysokými, hladkými stěnami z betonu nebo omítnutých cihel. Vybavení ubikace tvoří zateplená bouda s předsíňkou o rozměrech 100x60x60 cm. Na šplhání jim poskytneme různé kmeny, větve a špalky. Pro každé zvíře je nutná nejméně jedna bouda. Mývaly lze po celý rok, mimo období odchovu mláďat, chovat i ve skupině s jedním samcem a několika samicemi. Mývali se velmi rádi koupou a také potravu rádi nosí do vody. Proto jim nabídneme větší misku nebo malý bazén. Vodu je nutné denně obměňovat. 
Před porodem musíme samice umístit jednotlivě a oddělit samce. K porodům v našich podmínkách dochází většinou od března do dubna. Mláďata po dvou měsících opouští boudu a začínají přijímat pevnou potravu. Ve třech až čtyřech měsících je lze odstavit od matky. V případě, že mláďata jsou určená na ochočení můžeme je odstavit již ve věku 6-7 týdnů, ale raději ne dříve. I pak je nutné těmto časně odstaveným mláďatům věnovat individuální péči. Pohlavně dospívají od jednoho do dvou let.
Krmí se nejrůznější potravou. Základ tvoří masová míchanice z mletého masa, vnitřností, vařené rýže, těstovin, ovesných vloček a mleté mrkve. Můžeme do ní přidat i syrová vejce, tvaroh a sušené mléko. Část krmné dávky tvoří biologické krmení. Podáváme jednodenní kuřata, myši, potkany, morčata a slepice. Potravu doplníme o sladké ovoce, psí suchary a vitamínové a minerální směsi. V době odchovu mláďat krmíme dvakrát denně a ve zvýšené míře přidáváme mléčné výrobky (sušené mléko, tvaroh, jogurty a termix) a piškoty. Denní spotřeba krmení činí přes půl kilogramu. Jednou až dvakrát týdně zařadíme mimo dobu březosti a odchovu mláďat hladovku. Na zimu mývali značně zvýší svou hmotnost a naberou tukové zásoby. Proto musíme v zimě podávat potravu pouze v malých dávkách a obden nebo i s většími přestávkami. V našich mírných zimách a při dobrém krmení by tukové zásoby nespotřebovali. Ztučněné samice pak špatně nebo vůbec nemusí zabřeznout.

Literatura

Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání, Sobotales, Praha
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc