Zraněný holub

Poslední dubnový den bylo alespoň trochu přijatelné počasí. Volá nám paní, že na jednom sídlišti, před obchodem elektro je poraněný holub. Má něco s křídlem, sedí na zemi a jen minimálně se pohybuje, asi ho bolí křídlo, které má poraněné a nemůže s ním ani hýbat. Máme prý zavolat do obchodu, že nám řeknou podrobnosti. Stalo se a pan vedoucí dokonce prohlásil, že nám zraněného ptáčka dopraví na vlastní náklady. Hodní lidi ještě nevymřeli. Holoubka přiváží po chvíli ve velké papírové krabici. Křídlo má skutečně poraněné a na první pohled dost ošklivě. Asi nějaká srážka s autem nebo něco podobného, co mu mechanicky poškodilo letku. 

I když na ptáky nejsme moc velcí odborníci, křídlo jsme mu dali do pořádku a vpustili do volné velké voliéry. 

První dny se moc nepohyboval, ale žral podávanou směs zrnin. 

Potom, po čtyřech dnech, jsme ho našli na vrchní větvi u stropu voliéry a to bylo velmi dobré znamení. Kosti tedy nebyly nijak zvláště poškozené a křídlo se rychle hojilo. Další den už byl holoubek evidentně ve formě, a proto jsme vymysleli, že necháme otevřenou voliéru, aby měl možnost vyletět na svobodu. Toto jsme dělali každý den. Otevřeli jsme voliéru, ale holoubkovi, jako by se u nás líbilo, nebo ještě ve formě nebyl, kdo ví. 

Až před víkendem, v pátek 7. Května, se rozhodl. Voliéru měl otevřenou od rána, ale až když jsem v poledne přijel z nákupu, jako by se chtěl rozloučit, sedl si na dveře voliéry, chvíli tam zůstal, pak se najednou odrazil a vyletěl na střechu domu. Tam se procházel ještě asi půl hodiny, děkovně koukal dolů na dvůr a pak…rozevřel křídla a hurá vstříc dalším dobrodružství.

Pán, který ho přinesl, i naše péče probudili, v nedávno ošklivě zraněném ptáčkovi, chuť do dalšího života a uzdravený holub byl pryč. A tak to má být.