Svoboda pro dva ježky

I když dnes bylo počasí spíš říjnové, nežli jaké bychom si přáli na konec června, museli jsme vyrazit ven. Proč? No protože jsme chtěli darovat svobodu dvou ježčím krasavcům. Jednoho, menšího, nám přinesla parta mládeže, že ho našli ve dne na sídlišti a měli strach, aby ho na rušných silnicích něco nezajelo. Zdálo se jim, že se nějak „motá“ a tak s ním pro jistotu dorazili. Nechali jsem ho ve velkém výběhu, abychom zjistili, jak je na tom zdravotně. Druhý den bez problému přijal pár Zophobasů, to jsou takoví větší mouční červy a krmíme jimi naše agamy, chameleony a další exoty. Na pohled nevypadal, že by mu něco bylo. Ten den zrovna, jako by se s ježky roztrhl pytel, přinesla paní dalšího bodlináče, kterého našla na opačném konci města mezi rodinnými domky. Poděkovali jsme jí za snahu a protože ani tento ježek nebudil dojem nějakého zranění, byl podrobně prohlédnut a umístěn do velké nádrže, protože k sobě jsme je nechtěli dávat. Jediné, co mu vadilo, byla dvě klíšťata nad očima, ale to je, jak víme ze zkušeností, u ježourů velice častá a běžná věc. Ale na co jsme vážně koukali s podivem, byla jeho velikost. Byl obrovský a vážil skoro 1,3 kg. Na takového velikána jsme za celou historii ježčích cest za svobodou ještě nenarazili. A tak nakonec dneska vyfasovali každý jednu krabici, naložili jsme je a hurá co nejdál od civilizace. Tak ať se daří, bodlinatí krasavci.